Po třech měsících platnosti „protikuřáckého zákona“ můžeme říci, že k žádným radikálním poklesům návštěvnosti nedošlo. Štamgasti zůstali a zákonu se přizpůsobili, jako jinde ve světě. Narostl však počet stížností na obtěžující kouř, rušení nočního klidu nebo neprůchodné chodníky (je ale potřeba nezapomenout na vliv nájezdů mladé populace ze zahraničí kvůli nízkým cenám alkoholických nápojů).

Objevují se návrhy na zmírnění zákona. Podíváme-li se na celou problematiku protikuřáckého zákona v širším kontextu, tak stát se zde regulací ve formě omezení snaží chránit občany před negativními dopady kouření, zároveň díky poměrně přísné verzi má snahu působit výchovně. Otázkou ale zůstává, zda současnou právní úpravu nelze zmírnit, a to především vzhledem k zhodnocení dopadů současné podoby. Uvažované „kuřárny“ či jiná zmírňující opatření však mohou oslabit právě výchovnou funkci zákona, nemluvě o faktu, že podle průzkumů nemalá část kuřáků má snahu s kouřením skončit.

Zmírnění tedy není východiskem, je potřeba se zaměřit na nastavení pravidel kouření před podniky. Navíc, pokud bude mít zákon pozitivní dopad, bude kuřáků ubývat. Obavy, že v zimních měsících dojde k poklesu návštěvnosti, se jinde také neprokázaly, což je v souladu s tím, že podniky plní především socializační funkci.