Mezi jeden z nejčastějších komentářů novinářů patří i ten o „velmi slabém mandátu“ nově zvoleného předsedy Marka Výborného. Rozdíl 52 hlasů při necelých 300 stovkách volících delegátů v takto těsném souboji dvou velmi podobných vizí však těžko vnímat jako drobný, i když to celkově bylo jen těch 52 procent z přítomných. Marianu Jurečkovi se dostalo výrazné podpory premiéra, v sále měl mnoho příznivcům a svým projevem se snažil oslovit i konzervativnější spektrum strany. To poměrně zásadně propadlo už v prvním kole a nejspíš mělo problém s volbou byť jedno z nich, proto taky nemohl být celkový zisk vítěze o moc výraznější. V osobě Marka Výborného nakonec zvítězil i jednoznačný apel na ukončení bitev na poli kulturních válek a přesměrování energie do řešení skutečných problémů. A současně jasné „ne“ pošilhávání po stylu populistických stran a hnutí, který by byl dost možná vlastnější některým z kandidátů do prvního kola.

Následné nezvolení Petra Hladíka prvním místopředsedou pak bývá komentováno i jako jakési vyvažování sil nebo potvrzení slabého mandátu Marka Výborného dle vzoru „nepřesvědčil jsi nás dost výrazně nato, abychom ti odhlasovali místopředsedu dle tvého gusta.“ Blíže k logickému vysvětlení měl ale nejspíš Marian Jurečka, který na dotaz novinářů po tom, co se to v sále vlastně odehrálo, odpověděl v následujícím duchu: „Pokud nejste na našem sjezdu poprvé, nejspíš už víte, že žádná logika v tom není.“ Čímž chtěl nejspíš naznačit, že těch důvodů bylo tolik, rozprostřeno po řadě front, že shrnout je do jedné věty nakonec ani nelze. Popsány byly novináři mnohde, konkrétně v řadách pražských delegátů zazněl i argument, že při své osobní nepopularitě by Petr Hladík vlastně neměl šanci své vize vůči členské základně jakkoli prosazovat. Nezbývá než doufat, že se jeho plánu práce s členskou základnou ujme někdo jiný nebo že se mu dostane šance ho prosazovat i bez místopředsednické funkce. A že i tak bude pomáhat na poli komunikace, kterou na „jeho“ MPŽ zvládají podstatně lépe než strana jako celek.

Kandidatura Pavla Bělobrádka pak bývá popisována jako „uvolení se za dané situace“, jako něco, co kandidát vlastně ani nechtěl. I z určitých rozhovorů před sjezdem lze však dovodit, že Pavel Bělobrádek měl k té funkci nakročeno, že pro ni měl vizi a nemusel být asi dlouze přemlouván. Že proti Petru Hladíkovi nejspíš nekandidoval napřímo proto, že spolupráci s ním Marek Výborný preferoval a svým způsobem by to bylo sladěnější duo.        
 
Dobré je připomenou i skvělý předsednický projev pražského kandidáta Tomáše Kaplana, kterého novináři pro jeho malou mediální známost v popisech sjezdového dění nezaslouženě opomíjejí. Jako jediný vyzdvihl proevropské směřování strany a nutnost moderního pohledu na ochranu rodin.

Otázkou též je, zda lze výsledek sjezdu interpretovat jako všemi médii zmiňovanou „nezměnu“ tolik typickou pro stranu, která dle novinářů již od roku 2010 recykluje jen tři jména – Bělobrádek – Jurečka – Výborný. Při pohledu na kandidáty jak do předsednictva tak zejména do řad místopředsedů je nutné konstatovat, že na stranu s takto mizernými preferencemi je KDU-ČSL stále schopná generovat velmi kompetentní osobnosti. Podobných v sále člověk navíc potkal celou řadu – jen se zrovna nenacházeli v životní fázi, aby rukavici zvedli.

A co už v textech nezaznívalo vůbec byl fakt, že celý sjezd byl skvěle připraven, proběhl důstojně, v krásném městě, moderních prostorách, za použití technologií, nesl se ve svižném tempu a byl naprosto skvěle a kompetentně moderován samotnými členy strany. Takový popis by byl pro průběh sjezdu daleko přiléhavější než neustálé připomínání dechovky, krojů a slivovice na přivítanou. Jenže – děláme si to sami. Možná je čas si tyto chytavé návnady pro novináře alespoň částečně odpustit, protože snad nikdo ze zúčastněných svůj běžný pracovní den u slivovice nezačíná a mnoho z přítomných do takto vymezeného vizuálního rámce s dechovkou svou podstatou ani nezapadali. Jenže pro veřejnost je to pak těžko uvěřitelné, když ji v této představě sami kontinuálně a pevně udržujeme.