Společnost je rozdělená, kontakty omezujeme na nutné minimum.

Přejme si, ať nás opět trápí jen takové ty každodenní problémy, jako nerudovské dilema „kam s ním“ u přeplněných kontejnerů s tříděným odpadem anebo to, jak bezpečně obejít psí výkal před vchodem do domu, jak se vyhnout koloběžce zaparkované uprostřed chodníku, jak zachránit nádraží Vyšehrad. Prostě takový normál! Jistě, ne vše by se mělo vrátit do bodu nula.

Normálem se totiž na Praze 2 v posledních letech staly třeba i žabomyší války, kdo vlastně za ten různý bordel venku odpovídá, což nás, co tu žijeme, většinou vůbec nezajímá. Normálem se u nás stala i tolerance černých staveb, které nikdo nemá vůli řešit.

Přejme si, aby si to, že se navzájem potřebujeme, uvědomili i současní zástupci naší samosprávy. Ti, kteří zlikvidovali bez náhrady oblíbenou komunitní zahradu, kde jsme měli možnost scházet se nejen k pěstování zeleniny, ale také k obyčejnému sousedskému popovídání.

Přejme si, aby nás radnice konečně zase slyšela, a ne jen arogantně okřikovala, když se nám něco nelíbí. Přejme si, abychom v podzimních volbách poslali do zastupitelstva lidi, kteří budou ochotni a schopni v praxi naplňovat skutečný význam slov společnost, komunita, samospráva... přejme si „normální“ život!