Novodobá historie Vinohrad, Nového Města, Nuslí a Vyšehradu se začala psát koncem 19. století po pádu dvou limitujících faktorů: městských hradeb a Bachova absolutismu. Období „národního obrození“ bylo mimo jiné charakteristické výrazným nárůstem zájmových spolků, přičemž v těchto komunitách se odehrával  i život politický v širším slova smyslu.

Tohle historické povědomí bylo později na 40 let vytěsněno režimem, který si uzurpoval organizovat život občanů od kolébky po hrob, a občanské aktivity mimo oficiální rámec se staly nežádoucími. Bohužel s přístupem tohoto typu se v Praze 2 můžeme setkat i dnes. Radnice, která vynakládá nemalé prostředky na různé „dvojkové kluby“, spontánní komunitní aktivity netrpí, byť nestojí městskou část ani korunu. Příkladem budiž úspěšný projekt komunitního zahradničení Na Smetance, který se současnému vedení radnice podařilo zdárně zlikvidovat.

Naši předci se chopili historické příležitosti: možnosti utvářet si každodenní život k obrazu svému. Podpořit právě tohle historické povědomí občanů ovšem předpokládá, stejně jako tehdy, zbourání hradeb, byť symbolických – mezi radnicí a občany. Městská část by se neměla snažit organizovat lidem život. Bohatě stačí, když nebude házet klacky pod nohy spontánním občanským projektům.